ROZHOVOR s písničkářem Tomášem Klusem: Mou deziluzi z politiky nahrazuje víra v lidský potenciál

Ilustrační foto
Autor: Lenka Hatašová

Do Grandu zavítá 26. dubna jeden z nejpopulárnějších českých zpěváků Tomáš Klus. Společně se svou kapelou zahraje fanouškům písničky nejen z nového alba, ale také největší hity z těch předchozích. Ještě předtím si našel čas na zodpovězení následujících otázek.

Například v Kutné Hoře už jste koncertoval, ale v Čáslavi to bude vůbec poprvé.

Je to tak. Za mě je Čas Slavi T. Moc, moc se těším.

Podle jakého klíče si vybíráte města, která zahrnete do svého turné? V rámci toho aktuální jde kromě „povinných“ zastávek typu Prahy nebo Brna také o Strání u Uherského Hradiště nebo středočeské Hořovice.

Jsou to místa, kde nás buď osloví tamní pořadatelé z vlastního popudu, nebo místa, která nás sama oslovila tím, že jsme tam hostovali v rámci jiného projektu a moc se nám tam líbilo.

Občas se hovoří o tom, že by bylo dobré situovat výrazné kulturní události i mimo velká města. Souhlasíte s tím?

Já hraju rád kdekoli, ale je fakt, že v nejmenších či nejvzdálenějších vískách bývá největší mejdan a nejbližší publikum.

Zatím poslední desku Tady to máš jste doprovodil slovy o návratu k písničkářským kořenům. Kvitují to vaši fanoušci?

Myslím si, že víc než to. Musím říct, že jsem dlouho nezažil takový pocit zadostiučinění a radosti z toho, jak snadno se nám hledá společná řeč, akord, harmonie.

Album jste si sám produkoval. V čem jsou hlavní výhody takového přístupu?

Je to přesně podle vašich představ. Ale zároveň nemůžete na nikoho svádět případnou nelibost publika. V tomto případě převzetí zodpovědnosti přineslo sladké plody. Tvůrčí i osobní, kdy jsem výstupem z komfortní zóny získal novou jistotu. Našel jsem se.

Nebál jste se, že nedostatek profesionálního „dohledu“ může výsledek ovlivnit i negativně?

Bál. Ale žádný risk, žádný zisk.

Dva dny před Čáslaví vystoupíte ve Strakonicích. Preferujete, když máte mezi koncerty delší pauzu, nebo byste klidně mohl hrát prakticky neustále?

Já bych hrál klidně nonstop, ale hlasivky mají rády alespoň malé pauzy. Ideální je model dva dny koncert, den nekoncert. Většinou totiž hrajeme tak dvě a půl hodiny. Stejný čas trávíme autogramiádou a rozhovory s lidmi, co si přišli nejen pro písničky. Je to obohacující duchem, ale fysis není, čím bývala. Často jsem slýchával od fanoušků, že chtějí zpátky starého Tomáše. Tak je tu zase starý Tomáš, ale tělo si to vzalo doslova. Už mě umí pěkně bolet záda nebo kolena. Není to stížnost, naopak, těším se, že s tím přijde i ona pověstná moudrost stáří.

Vyvíjí se nějak vaše příprava na jednotlivá vystoupení?

Vždycky máme s kapelou před turné soustředění. Snažím se vymyslet atraktivní a vyvážený playlist, kde nové věci, které chci hrát všechny, doplňují písně, které lidé slyšet „fakt musí“. Jinak ale miluji improvizaci. V životě i na pódiu.

Samozřejmě po vás nebudu chtít, abyste nám prozradil setlist čáslavského koncertu. Zeptám se ale, jestli jste zvyklý jej v průběhu turné obměňovat, případně zda se stává, že nějakou písničku nakonec zazpíváte zcela spontánně?

To se stává pořád. Jsem zpěvák popu čili populista, hraju na přání, když to teda zrovna umím. Jsou písně, které jsem nehrál i deset let.

Pečujete o svůj hlas jinak než před dejme tomu patnácti lety?

Hodně mi pomohlo, když jsme přešli na odposlechy do sluchátek, nemusím tak přeřvávat nástroje, abych se slyšel. Hlasivky nedostávají takový čoud a myslím, že máme celkově písničky víc pod kontrolou a hrajeme líp. Jinak se před koncertem věnuji meditaci, recitaci manter a dechovým cvičením, která zapojují bránici i hlasivky, takže k mírnému pokroku od vodky s džusem, kávy a cíčka došlo…

V minulosti jste proslul také několika politicky zabarvenými prohlášeními. Nedávno jste se ale nechal slyšet, že už se v tomto směru budete držet zpátky. Něco mi říká, že vzhledem k tomu všemu, co se ve světě momentálně děje, to pro vás není úplně snadné, že?

Snažím se to pochopit. Učím se naslouchat, protože další názor na cokoli, v téhle křiklavé době, je prostě jenom názor navíc. Mizí dialog a místo hledání průsečíků se jen posilují tábory, v nichž se poplácáme po zádech, jak to těm druhým natřeme. Když ale poslouchám, co kdo říká, slyším pod všemi těmi vášnivými slovy tentýž strach a tutéž touhu. Všichni se chceme vyhnout utrpení a bolesti a všichni chceme žít šťastně. Shodnout se na základních věcech, že jakékoli násilí je tou největší slabostí, že zatahování civilistů a dětí do válečných konfliktů je špatně a že hlavní výzvou je přežití lidstva jako celku, nikoli jako jednotlivých národů, ras či věr. To je cesta, které chci prospívat a k níž se chci prozpívat. Věřím v lidský potenciál a nevěřím v čisté dobro a čisté zlo, všichni jsme výsledky příčin, které nás v životě formují, rodiče, škola, životní podmínky, prostředí, zdraví… Zbavit se předsudků a nevnímat svět kolem sebe jen skrze displej a monitor, to je nyní za mě východisko z napětí, které všichni cítíme. Mou deziluzi z politiky nahrazuje víra v lidský potenciál a ve schopnost přes všechny rozdíly spatřit to, co máme společné.

Na závěr jsem si nechal odlehčenější otázku. Jste otcem tří dětí. Jak byste jim vysvětlil pojem melodie?
To je nejtěžší otázka ze všech (smích)! Děti, melodie je shluk zvuků, co blaží uvnitř i venku, uši i duši, je něco, co sluší každému, komu to jde rovnou od srdce! 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.