ROZHOVOR s Luďkem Štemberou z Kavárny U Kašny, kde telefony nezvoní a problémy zůstávají venku

Ilustrační foto
Autor: město Čáslav

Loni jsme naše čtenáře požádali o vyplnění ankety, na jejímž základě jsme pro tento rok vytvořili seriál o místních podnikatelích, kteří podporují tep našich ulic. Letní dvojčíslo patří Kavárně U Kašny. Pravidelní návštěvníci ovšem podniku neřeknou jinak než „U Luďka“. A proč se sem lidé – kromě posezení u dobré kávy či piva přímo na náměstí s výhledem na věž kostela sv. Petra a Pavla nebo čáslavskou radnici – nejčastěji vracejí? Nejen o tom jsme si povídali se šéfem kavárny Luďkem Štemberou.

Pane Štembero, kdy jste podnik otevřel a jaká je jeho historie?

Můj děda tady měl kdysi dávno cukrárnu. V roce 1948 mu ji sebrali komunisti. Poté tu byla ševcovská dílna a následně prodejna nábytku.

Když nám po revoluci prostory vrátili, byl tu dlouhou dobu obchod s oblečením. Po odchodu tatínka na věčnost jsme se s bratrem dohodli, že se o prostory budu starat. Napadlo mě, že na náměstí není žádná kavárna. Postupně jsem začal zjišťovat, co k otevření potřebuji, a měl jsem zájem o to, abych příliš nekonkuroval kavárně Viva. Dnes takhle začínající podnikatelé bohužel nepřemýšlí. Otevřel jsem v červnu 2018.

Jaké byly vaše zkušenosti v oboru před otevřením?

Prošel jsem mnoho zaměstnání. Jsem vyučený nástrojář s maturitou ze strojírenství a následně ze stavebnictví. Jsem projektant ocelových konstrukcí a stavař. K oboru gastronomie jsem se dostal přes svého kamaráda pana Milana Koudelku, který provozoval hospůdku v Hostovlicích. Postupně jsem si prošel některými profesemi v gastronomii, a to i v resortech s vyšší úrovní služeb. Tím jsem se dostal k základům v tomto odvětví. Už tenkrát jsem věděl, že klasickou hospodu bych nikdy nechtěl.

Proč jste nechtěl klasickou hospodu?

Každý podnik by měl mít určitou úroveň, kde se host s obsluhou navzájem respektují. A proč nechci hospodu? Zkrátka se snažím o něco příjemnějšího a elegantnějšího.

Co všechno jste se musel naučit a co zařídit před spuštěním provozu?

Nejdříve jsem obešel úřady a prošel si papírováním. Potom jsem navrhl interiér, abych mohl kavárnu provozovat. Našel jsem si garanta s daným vzděláním a živností. Asi nejtěžší bylo naučit se našlehat mléko na páře.

Jak byste váš podnik popsal?

Jsme kavárna „na pohodu“. Chceme, aby si zákazník udělal čas na sebe, zastavil se, vychutnal si kávu, víno, míchané nápoje a podobně. Od začátku spolupracujeme s dodavatelem italské kávy Acordo Melodia, která prostor krásně provoní a vytvoří jedinečnou atmosféru. Dlouhodobě spolupracujeme s pivovarem Rohozec z Českého ráje a místním pivovarem Tupadly. Vinařství bratří Foltýnů (Vinofol) nám zaváží kvalitní vína z Novosedel. Zákusky dovážíme z cukrárny U Žofinky z Klokočova. Jsou bez lepku a laktózy, takže jsou skvělou volbou i pro zákazníky s dietním omezením. Chceme také, aby si hosté odnesli i něco navíc.

„Aby si hosté odnesli něco navíc.“ Co tím konkrétně myslíte?

Posezení v kavárně chceme co nejvíce zpříjemnit. Ať tu mají hosté hlavně klid, pohodu, urovnají si myšlenky a problémy nechají před dveřmi kavárny. K tomu nám pomáhá květinová výzdoba od paní Vackové z Květinářství U Kašny, prodejní výstava obrazů čáslavského malíře pana Kociána nebo liberecké malířky paní Pokorné. Jsem rád, když si zákazníci odnesou i zajímavé informace a tipy na historické památky v Čáslavi a okolí. Ať je to kostel sv. Petra a Pavla, Otakarova bašta, Žižkova brána, Hrádek, opevnění města nebo informace o osobnostech, jako jsou Rudolf Těsnohlídek, Miloš Forman, Ladislav Dusík, Ludmila Formanová, Jan Žižka, Matouš Ulický, Emil Pick, Jarmila Kratochvílová a další.

Myslíte si, že by tyto znalosti měl mít každý provozovatel?

Je to individuální. Buď to máte v srdci, nebo ne. Stává se mi, že se vracejí návštěvy z Olomouce, Českých Budějovic, ale i Německa, Rakouska, Anglie a různých jiných míst naší země. Je příjemné, když přijdou a řeknou: „My jsme tady před časem byli u vás na kávě a museli jsme se vrátit, protože jste nám tehdy poradil, jak poznat vaše město a okolí.“

Potkáváte se tady s turisty hodně?

Ano, zrovna včera tu byli chlapi z Českých Budějovic na harleyích. Donesl jsem jim kávičku a zapovídali jsme se. Říkali, že chtějí do Hradce Králové, ale ne po nudné hlavní silnici. Poradil jsem jim atraktivnější trasu, kde jezdí méně aut. Poděkovali s tím, že se ještě zastaví. A o tom to je.

Vedení podniku je časově velmi náročné. Co vás u téhle práce stále drží a naplňuje?

Ano, je to náročné. Každý den přicházím okolo 7:00 a odcházím okolo 23:00. Není to jen o vyprávění, kávě a pohodě. Je to i o papírování, doplňování zboží, někdy sebezapření a dost o únavě. Chtěl bych proto poděkovat za trpělivost a ochotu své rodině, protože to skutečně není jednoduché. Ale i lidem, kteří mi to tady pomohli rozjet. Jmenovitě Františku Stýblovi, Alexandře Damovské, Míše Rudolfské, Pavle Petrové, Aleně Novotné a její rodině, Tereze Patákové, Stanislavu Štěpánovi, Iloně Slobodové a dalším.

Všiml jsem si, že tu máte zákaz telefonování…

Ano, i to je o té pohodě, na které si zakládáme. Jde především o obyčejnou slušnost a ohleduplnost vůči ostatním, kterou nám vštěpovali odmalinka. I já si chodím vyřizovat telefonní hovory ven.

Pořádáte zde i nějaké akce?

Na větší akce máme malé prostory. Ale dokážeme připravit raut, oslavu narozenin nebo smuteční hostinu. Spolupracuji také s místním vinařem, panem Flekalem. Jeho čáslavská vinice má asi 280 hlav a historie jeho vinařství je velmi zajímavá. Společně pořádáme tematické večery s ochutnávkou. V létě děláme drinkové večery a na podzim zase ochutnávky rumů.

Co vás jako podnikatele aktuálně nejvíce trápí?

Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, jak na náměstí nalákat více života a jak rozšířit parkování. Ano, konají se tu trhy, Čáslavské slavnosti, srazy nejrůznějších vozů a motorek, ale v porovnání s tím, kolik nových podniků průběžně vzniká, je to málo.

Rozhovor byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.