V Masarykově ZŠ v Čáslavi se děti učí již 130 let - léčili se v ní vojáci, učilo se i v chudobinci

Ilustrační foto
Autor: Palickap, Wikimedia

Tomáš Baťa založil ve Zlíně novou obuvnickou firmu. V Londýně otevřeli slavný Tower Bridge. Na prknech Národní divadla se poprvé procházela Maryša. Inu, rok 1894 rozhodně nebyl skoupý na významné události. Jednu takovou zažila i tehdejší Čáslav. Konkrétně 23. září 1894 tady totiž slavnostně vysvětili zbrusu novou dívčí školu – dnes známou jako ZŠ Masarykova. Letos od té chvíle uplyne 130 let, což je ideální příležitost na její historii krátce zavzpomínat.

Protože školní budova u kostela přestala stačit množství žáků, vypsala školní rada v roce 1892 konkurz na zhotovení plánů stavby nové dívčí školy. Za nejvhodnější pro výstavbu byla uznána Rudolfova třída (nynější Masarykova ulice), kde stály čtyři stodoly a za nimi byl dostatečný prostor.

Z předložených návrhů udělal největší dojem ten, s nímž přišel pražský architekt Václav Kaura. Realizace projektu byla svěřena staviteli Františku Skřivánkovi.

Práce začaly na jaře 1894.

V září už se některé místnosti nacházely v takovém stavu, který umožnil slavnostní vysvěcení. Chopil se ho královéhradecký biskup Edvard Jan Nepomuk Brynych. Dívčí škola stála více než 60 000 zlatých, z nichž drtivou většinu zaplatilo město.

Kliment Čermák oblíbeným ředitelem

Došlo k určitému zdržení, a tak prvním školním rokem byl ten 1895/1896. Začal 18. září 1895 a novou školní budovu rozezněl smích 648 žákyň. Ředitelem byl jmenován Josef Kuthan, kterého 23. září 1897 vystřídal Kliment Čermák, dobře známý pedagog, ale i numismatik, archeolog a spisovatel.

Škola se prakticky od začátku potýkala s nedostatkem místa. Chyběly tělocvična, kreslírna i různé pracovny.

Ještě hůř bývalo v zimě, kdy se například tělocvik vyučoval na chodbách školy a některé třídy se musely dočasně přestěhovat do chudobince a pak do chlapecké školy. Výhodou naopak bylo, že k budově přiléhala zahrada, na které se dívky učily pěstovat květiny a zeleninu.

Mnohem hůře bylo se začátkem první světové války.

Prostory školy obsadili vojáci a zřídili tady nemocnici pro raněné spolubojovníky. Žákyně se opět musely přestěhovat do chlapecké školy i jinam. A aby toho nebylo málo, v roce 1917 zemřel všemi oblíbený ředitel Kliment Čermák. S koncem brutálního válečného konfliktu se však začalo blýskat na lepší časy i v lavicích dívčí školy.

Utěšený vývoj narušila zase až druhá světová válka, kdy se do značné míry opakovaly události z její předchůdkyně. Budova byla v lednu 1941 opět vyklizena pro vojenské účely. Dívky se učily polodenně v chlapecké škole. Koncem srpna 1944 byla celá škola zabrána pro německou mládež. Zároveň je nutné poznamenat, že ve stejné době byl do všech poschodí zaveden vodovod a zřízeny byly umývárny, školní rada navíc nařídila nainstalovat do zdiva elektrické vedení.

Desítky učitelů, tisíc žáků

Ve školním roce 1953/1954 vznikla jedenáctiletá (později dokonce dvanáctiletá) střední škola. Tím došlo ke spojení osmi ročníků základní školy, bývalé dívčí ve Fučíkově ulici, se třemi ročníky gymnázia. Celou školu řídil až do roku 1962 Stanislav Meloun, na jehož místo později nastoupil Josef Kučera. Učitelský sbor měl 41 členů a v celkem 29 třídách získávalo znalosti více než tisíc žáků.

Postupně se prováděly opravy hlavní budovy a ve školním roce 1966/1967 byly škole přiděleny nové místnosti v části budovy bývalého soudu. Jejich adaptace vedla ke zřízení osmi učeben pro první stupeň a dvou menších pro druhý stupeň.

V letech 1974–1980 působil ve funkci ředitele Jiří Vašek, za jehož vedení byly v interiéru hlavní budovy provedeny rozsáhlé stavební úpravy, které zcela změnily vnitřní tvář školy. Mimo jiné bylo předěláno ústřední topení, sociální zařízení, stěny byly obloženy teple působící borovicí.

Škola zakoupila nový nábytek, modernizace se dočkaly učebny i kabinety. Už za ředitele Zdeňka Raise byla kompletně obnovena fasáda. Zmiňme ještě řešení letitého problému školy stojící poblíž frekventované silnice. Od roku 1984 vstupují žáci do budovy zadním traktem po panelové přístupové cestě, což samozřejmě přispívá k jejich většímu bezpečí.

Na tomto místě naše vyprávění o historii ZŠ Masarykova ukončíme. Přišel listopadu roku 1989, který přinesl nedozírné společenské změny, které se pochopitelně dotkly též českého školství. Snaha vzdělávat další a další generace (nejen) malých Čáslaváků a co nejlépe je vybavit znalostmi na další cestu životem zůstává i po 130 letech existence školy prioritou.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.