ROZHOVOR: Čáslavský starosta Jaromír Strnad oslavil 60. Setkat se s ním můžete i za volantem autobusu

Ilustrační foto
Autor: facebook Ing.Jaroslava St...

Starosta Ing. Jaromír Strnad oslavil 60. narozeniny. Vhodnějších okamžiků pro ohlédnutí se za jeho dosavadním profesním i osobním životem mnoho není. Sešli jsme se tedy, abychom si popovídali o jeho dětství, nejhezčích pracovních obdobích nebo o tom, na co je za léta ve vedoucích pozicích města nejvíce pyšný.

Pane starosto, každého člověka značně ovlivňuje jeho dětství. Jaké bylo to vaše?

Krásné. Narodil jsem se 18. ledna v Ústí nad Labem a poté od svých čtyř do dvaceti let žil v Chomutově. Proto mě také v Čáslavi dlouho označovali za naplaveninu. Ale není to tak úplně pravda. Tatínek se sice narodil v Chlístovicích u Kutné Hory a maminka v Leštině u Světlé nad Sázavou, ale téměř všechny víkendy a prázdniny jsem trávil u dědečka a babičky právě v Čáslavi, kde maminka vyrůstala. Od dětství je Čáslav moje srdeční záležitost.

Které místo v Čáslavi jste měl jako dítě nejraději? Prarodiče bydleli v Jablonského ulici.

Poblíž se nacházel výkup obilí, kde dědeček pracoval. V tomto areálu jsem trávil nejvíce času a pojí se mi s ním nejhezčí vzpomínky. V současnosti se v těchto místech nachází část autobusového nádraží a stavebniny.

Čím jste chtěl být jako malý chlapec?

Z Chomutova do Čáslavi jsme nejčastěji jezdili autobusem. Řidiči měli vždy můj velký obdiv. Mým dětským snem tedy bylo stát se autobusákem. Rodiče mi ale řekli: „Udělej si nejdřív školu a pak si jezdi autobusem.“ Tak jsem po základní škole nastoupil na gymnázium v Chomutově, po kterém jsem absolvoval stavební fakultu obor konstrukce a dopravní stavby na ČVUT v Praze a začal se ubírat trochu jiným směrem. Nicméně sen se mi v dospělosti přece jen splnil, tedy alespoň částečně. Udělal jsem si profesák a občas se mi dokonce poštěstí někoho svézt.

Říkal jste, že v Chomutově jste žil do svých dvaceti let. Jak jste se dostal do Čáslavi? Bylo pro vás po tolika letech těžké přesunout se sem natrvalo?

Chomutov byl můj domov. Dodnes na něj velmi rád vzpomínám a rád se tam vracím. Mám tam spoustu kamarádů, takže využiji každé příležitosti, abych se tam mohl podívat. Pravidelně sleduji výsledky tamějšího fotbalového a hokejového klubu. Ale ten životní zlom, kdy se moji rodiče přestěhovali do Čáslavi a já se po vysoké škole vracel za nimi, těžký nebyl. Stejně pozitivní vztah jako k Chomutovu jsem měl totiž i k Čáslavi.

Kdy jste začal mít chuť ovlivňovat dění v Čáslavi?

Bylo to v roce 1992, kdy jsem po vojně a práci ve státním podniku Prefa v Dolních Bučicích nastoupil na pozici ředitele místních technických služeb a začal často spolupracovat s vedením radnice. Ta spolupráce byla dobrá, ale začal jsem si uvědomovat, že se mi některé věci nelíbí, takže jsem se tak nějak přirozeně začal o komunální politiku více zajímat.

Jistě si vzpomenete na první větší projekt, kterým jste zapůsobil na život ve městě.

Bylo to v době, kdy jsem působil v pozici ředitele technických služeb kolem roku 1992. Starostou byl Ing. Pavel Procházka, se kterým jsem velmi rád spolupracoval. Společně s odborem majetku se nám podařilo hlavní rušnou komunikaci v ulici Klimenta Čermáka přeměnit na dnešní pěší zónu. Velmi mě těšilo, jak byli lidé po jejím otevření nadšení.

Kdy jste se dostal na radnici?

Do zastupitelstva jsem poprvé usedl v roce 2002. Hned zkraje roku 2003 mě zastupitelé po odchodu pana Ing. Cincibuse zvolili novým místostarostou. Tím jsem zůstal do roku 2010, kdy jsem se stal na další dvě volební období, tedy do roku 2018, starostou. Následoval návrat zpět na začátek do role zastupitele a od roku 2022 jsem opět usedl do křesla starosty.

Na které období na radnici nejraději vzpomínáte?

Velmi rád vzpomínám na dobu, kdy jsem působil v roli místostarosty. Spolupráce s panem starostou Vladimírem Hamralem byla naprosto perfektní. Troufám si říct, že tato léta pro mě patří k těm nejhezčím časům na radnici.

Na co jste nejvíce pyšný?

Už jsem to říkal několikrát. Moje první akce na radnici byla dostavba Základní školy Sadová. Tehdy nikdo nevěřil tomu, že to stihneme. Vždy když jedu kolem, podvědomě si na tento projekt vzpomenu. Další byla třeba rozsáhlá výstavba lokality na Čeplově. Měli jsme velké starosti s pozemky. Radost mám také třeba ze zimního stadionu, protože prosadit ho nebylo jednoduché. Myslím si, že dnes je většina Čáslaváků ráda, že zimák máme.

Každou první středu v měsíci se koná Starostovna, setkání s vedením města v neformálním prostředí restaurace Grand. S čím se na vás občané v poslední době nejčastěji obracejí?

V poslední době je to třeba nepořádek ve městě. Starosti mají také s nedostatkem parkovacích míst. Ale kolikrát se chtějí i jen tak vypovídat z osobních problémů.

Máte pozitivní vztah ke sportu. Který je pro vás sportem číslo jedna? Přiznám se, že jsem aktivně zas tolik nesportoval. S kamarády jsme si chodili zakopat nebo zahrát hokej. Registračku jsem měl jako kluk ve fotbalovém týmu v Chomutově, ale spíše jsem byl – a dodnes jsem – vášnivým fanouškem. Co mě ale aktivně chytlo již od mládí, je lyžování.

Řekl bych, že aktuálně tomu dokonce dávám ještě více než kdykoli dříve.

Podělíte se s námi o nějakou vtipnou historku, na kterou rád vzpomínáte?

Jak jsem zmínil, mám profesní řidičský průkaz a občas svezu třeba čáslavské fotbalisty. Jsou to asi dva roky, kdy mi jeden dopravce zavolal, že mu vypadl řidič, tak jestli bych nemohl dojet pro děti z naší Základní školy Sadová. Třída nasedla do autobusu a vyrazili jsme na cestu. Na předních sedačkách seděl pedagogický dozor. Zahájil jsem konverzaci dotazem na blížící se dvacetileté výročí od otevření Sadovky. Dala se se mnou do řeči jedna paní učitelka. Zarazilo ji, že ohledně výstavby školy vím poměrně hodně detailů. Zeptala se mě, jak si tohle všechno můžu pamatovat. Odpověděl jsem: „No to víte, když v Čáslavi člověk dělá tolik let starostu...“ Začala se hrozně smát a s ironií v hlase pokračovala: „No, kdybyste dělal starostu, těžko byste jezdil autobusem, ne? Ale víte, že jste mu docela podobnej? Jaké to vlastně je, když si vás všichni pletou a pořád vám jen nadávají?“ Než se mi ji společně s dalšími učitelkami povedlo přesvědčit, že jsem opravdu starosta, ohromně jsme se bavili. Její reakce poté ale byla neméně zábavná (smích).

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.