ROZHOVOR s ředitelem Helpiconu: V sociálních službách pracuji přes 30 let a stále mě tato práce naplňuje

Ilustrační foto
Autor: město Čáslav

Nezisková organizace Helpicon funguje v Čáslavi už od roku 2015. Celou dobu naplňuje své poslání, které spočívá v podpoře lidí s mentálním a kombinovaným postižením a jejich rodinných příslušníků. Nejen o nedávném výročí jsme si popovídali s ředitelem Helpiconu Davidem Šourkem.

Od vašeho posledního rozhovoru pro Čáslavské noviny utekla dlouhá doba, psal se tehdy rok 2019. Vyjmenovat všechny posuny, které mezitím Helpicon prodělal, by bylo obtížné. Mohl byste tedy připomenout alespoň ty zásadní?

To nejpodstatnější je, že jsme se přestěhovali do nových prostor v centru města. Naše práce začínala v prostorech internátu střední zemědělské školy, kde jsme díky vstřícnosti pana ředitele Horníčka mohli začít působit, ale vzhledem k měnícím se potřebám školy jsme před dvěma lety začali hledat nové působiště a před zhruba rokem a půl se přestěhovali do domu vedle Billy.

Vyvinula se nějak i vize, s níž jste projekt v roce 2015 rozjížděli?

Helpicon vznikl na základě poptávky skupiny rodičů lidí s mentálním postižením, kteří pro své dospělé děti hledali kvalitní službu, která by odpovídala jejich očekávání – zajistit lidskou, respektující a aktivní podporu ve zvládání každodenního života s postižením. Téhle vize se pořád držíme.

Loni jste oslavili desetileté výročí. Měli jste čas bilancovat?

A k čemu jste případně došli? Byla to příležitost se zamyslet, jakým způsobem chceme pokračovat s naší prací v budoucnu. Výsledkem tohoto zamyšlení bylo rozhodnutí rozšířit naši službu denního stacionáře i pro další klienty a také zřídit nové služby, které by doplnily nabídku pomoci a podpory pro rodiny, které pečují o své blízké s mentálním, případně kombinovaným postižením. Rozhodli jsme se, že porosteme, ale přesto si chceme zachovat statut malé komunitní služby.

Čím se Helpicon liší od dalších podobně zaměřených organizací?

Všechny organizace, které poskytují registrované sociální služby, mají svou základní činnost definovanou zákonem a vyhláškami. Tedy to, CO děláme, je stejné. To, v čem se organizace liší, je JAK konkrétně naši práci děláme. Nakonec to vychází z otázky, PROČ to děláme, tedy z filozofie a poslání každé jednotlivé organizace. My chceme, aby lidé s postižením mohli žít ve svém přirozeném prostředí – tedy doma se svou rodinou – a zároveň měli dostupnou každodenní službu, která pozitivně ovlivní kvalitu jejich života. A není to pro nás jen prázdná fráze. Proto naše JAK TO DĚLÁME se zaměřuje nejen na poskytování základní péče, ale na smysluplné a pestré naplnění času, který lidé tráví v naší službě, podporu a rozvoj jejich dovedností, respekt k jejich přáním a potřebám a vytváření podnětného prostředí, kde se cítí bezpečně a dobře a mohou žít co nejvíce samostatný, pestrý a naplněný život. Mentální postižení znamená sice sníženou schopnost učit se, pamatovat si anebo třeba vyhodnocovat riziko, ale neznamená, že lidé s tímto hendikepem nejsou schopni prožívat, cítit, radovat se nebo si užívat život. Jen k tomu potřebují laskavou, trpělivou a individuálně nastavenou podporu svého okolí, každý podle míry svého postižení. A o to my usilujeme. Důležitá pro nás je i úzká spolupráce s rodinami našich klientů, kterých si velmi vážíme za to, že o své děti s postižením pečují celoživotně doma.

Můžete v krátkosti popsat, jak přesně vypadají služby, které svým klientům nabízíte?

DENNÍ STACIONÁŘ je služba poskytovaná v pracovních dnech v rozmezí cca 7:00–14:30. Kromě pomoci se sebeobsluhou a péčí o sebe sama nabízíme pestrou škálu aktivit a činností, naplánovaných pro každý den. Den začneme společnou kávou a povídáním a pak následuje skupinový nebo individuální program: podpora samostatnosti v péči o sebe sama, pracovní činnosti, nácvik péče o domácnost, opakování znalostí a další vzdělávání, poznávání nových míst a nové zážitky, sportovní a pohybové aktivity, relaxace, účast na kulturních akcích, setkávání s přáteli ze spřátelených organizací, samozřejmě zajištění stravy, společná příprava stravy a společné stolování. Možná nejlepší způsob, jak si o této práci udělat představu, je podívat se na náš facebookový profil, kde pravidelně sdílíme fotografie z našich aktivit. 

V rámci nyní nově zřízených ODLEHČOVACÍCH SLUŽEB nabízíme rodinám pečujícím o své blízké pomoc a podporu při zajištění péče doma. Cílem je umožnit pečujícím oddech, zasloužený odpočinek a poskytnutí prostoru pro vyřizování osobních záležitostí. Ale také třeba pomoci s péčí stárnoucím rodičům nebo rodičům, kteří na péči zůstali sami. Proto po sjednanou dobu pečující blízké zastoupíme. Od počátku roku 2026 nabízíme tuto službu v terénní formě. To znamená, že služba je poskytována v domácím prostředí rodiny klienta. Pečující si tak mohou vyřídit své záležitosti, zajít si třeba na koncert, nebo si prostě odpočinout. Pokud se vše podaří, od poloviny letošního roku budeme tuto službu nabízet i ve formě pobytové, tedy v našich prostorách a v delším časovém rozsahu. K dispozici budou dvě až tři lůžka a doba takového pobytu může být až tři měsíce v jednom kalendářním roce. To mohou třeba využít ti pečující, kdo potřebují odjet na dovolenou, mají zdravotní potíže s nutností hospitalizace nebo jen potřebují na chvíli vypnout a věnovat se sami sobě.

Všechny naše služby jsou určené pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením a více informací je možné najít na našich webových stránkách.

Kolika lidem momentálně Helpicon pomáhá?

Kapacita služby, tedy kolika lidem je možné službu poskytnout, je regulována Středočeským krajem, díky souhlasu s rozšířením ji nyní můžeme zvýšit. Dosud bylo šest klientů v denním stacionáři, od Nového roku 2026 ji můžeme službu navýšit na devět klientů a přijímat tak nové klienty. Další klienty můžeme přijímat i v nových službách, které nejsou určeny pouze pro stávající rodiny, ale pro všechny, kdo by z nich mohli mít prospěch, pokud pečují doma o svého blízkého s mentálním postižením.

Pocházejí vaši klienti především z Čáslavi a okolí?

Naši klienti a rodiny, kterým pomáháme, jsou z ORP Čáslav a ORP Kutná Hora. Je to zhruba půl na půl. Pro klienty stacionáře z Kutné Hory pak také zajišťujeme vlastní každodenní dopravu, abychom to rodinám usnadnili.

Existují nějaká omezení, která vám znemožňují postarat se třeba o lidi s určitým typem postižení?

Naším největším omezením jsou prostory, které nejsou bezbariérově přístupné. To znamená, že naši klienti musí být mobilní. Omezeni jsme i definicí cílové skupiny a nepracujeme s lidmi s poruchou autistického spektra a chováním náročným na péči. Pro takovou práci nemáme v tuto chvíli dostatečné personální zajištění.

Dokážete popsat, jaké konkrétní kroky by pomohly Helpiconu se dál rozvíjet?

Přestěhování do nových prostor a možnost jejich postupného rozšiřování nám dává možnosti, jak se posunout obsahově i rozsahem činnosti. Jako vždy to ovšem záleží na tom, zda se nám podaří najít vhodné spolupracovníky, kteří by sdíleli naši vizi, a také finanční zdroje. Nejdůležitější krok pro nás je v dohledné době vyřešit zmíněnou bezbariérovost prostor, kde sídlíme, tedy shromáždit zdroje na nákup výtahu či výtahové plošiny a bezbariérově upravit toalety a vnitřní prostory. To mluvíme o nákladech cca 1,5–1,7 mil. Kč.

Jak vás může podpořit širší veřejnost?

Možnost podpořit naši práci je různorodá a my jsme za podporu dobrých lidí vděční. Taková podpora nám umožňuje dělat něco navíc – nabízet více aktivit, více zážitků, pořídit více vybavení a také rozšiřovat využívané prostory a zkvalitňovat služby. Kromě jednorázové finanční podpory (naše konto: 9753197531/2010) jsme vděční za pravidelné dárce, podpořit nás mohou firmy darem nebo sponzorskou (s protiplněním) spoluprací, uvítáme i nabídku dobrovolnictví (věnovat nám můžete svůj čas) nebo nám lidé mohou nabídnout nepotřebný majetek či na nás myslet ve svém odkazu, tzv. darování ze závěti. Pokud by někoho naše práce oslovila a zvažoval by naši organizaci podpořit, nejlepší je nás kontaktovat a společně hledat vhodnou cestu.

Co vám osobně dělá na vaší práci největší radost?

Já osobně pracuji v sociálních službách už více než třicet let a stále mě tato práce naplňuje, přestože je někdy náročná. Dává mi smysl pomáhat žít lepší a kvalitnější život těm, kteří o něj stojí stejně jako my všichni, ale na rozdíl od nás to nemají kvůli svému hendikepu ve svých rukou. Ale když jim pomůžeme, mohou žít spokojený a šťastný život a svá omezení zvládat. Takže když vidím, že se tohle podařilo, mám z toho radost a chuť v takové práci pokračovat. 

Rozhovor byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.