Pavla Navrátilová z šicí dílny PE – PA tex: Šijeme podsedlové deky na OH, montérky i operační čepice

Ilustrační foto
Autor: Facebook PE-PA TEX

Před koncem minulého roku jsme vás, naše čtenáře, požádali o pomoc při výběru čáslavských podniků a podnikatelů, o kterých byste si rádi přečetli na stránkách Čáslavských novin. Dalším nejčastěji zmiňovaným podnikem byla šicí dílna PE – PA tex.

V době, kdy na trhu působí nepřeberné množství obchodních řetězců a oblečení je bráno spíše jako spotřební zboží, které se za několik měsíců jednoduše vyřadí z šatníku, jsou drobní živnostníci provozující šicí dílnu něco jako zjevení. Patří mezi ně i majitelka dílny a obchodu v Pražské 1618 Pavla Navrátilová. Co ji přivedlo k profesi krejčové, na co je za svou kariéru nejvíce pyšná nebo jak bojuje s obrovskou konkurencí? Odpovědi nejen na tyto otázky přináší následující rozhovor.

Paní Navrátilová, jak jste se dostala k šití oblečení?

Moje maminka hodně šila a její maminka byla vyučená švadlena. Šití mě tak provázelo odmalička. Vzpomínám si, že mě opravdu chytlo už na základní škole. Brzy jsem si dokázala sama ušít vlastní oblečení. Jako první jsem si v šesté nebo sedmé třídě ušila sukni s květinovým vzorem a k tomu tílko. Volba povolání tak pro mě byla jasná. Vyučila jsem se dámskou krejčovou a potichu snila o vlastní dílně.

Jak vznikl nápad založit vlastní firmu?

Po vyučení jsem spoustu let byla zaměstnaná jako švadlena, ale příliš mi nesedělo, že mám nad sebou někoho, kdo mi diktuje, co mám dělat. Chtěla jsem si dělat věci po svém a být vlastním pánem. Když se shodou náhod naskytla možnost koupit tuto dílničku, neváhala jsem a začala si plnit sen o vlastním podnikání.

Kdy jste dílnu otevřela? Jaké byly začátky?

Začala jsem v roce 2018. S podnikáním jsem neměla žádné zkušenosti, takže po sjednání všeho potřebného jsem se začala vyrovnávat s realitou začínajících drobných živnostníků v tomto odvětví. Nějaké zakázky jsem měla, ale nebylo jich tolik, aby mě to uživilo. Přes den jsem pracovala tady v dílně a po večerech sháněla nové zakázky. No, začátky nebyly jednoduché.

Jak jste na tom dnes?

O poznání lépe. Mám dvě zaměstnané krejčové, protože sama bych nedokázala odbavit nasmlouvané zakázky. Ale jsou různá období. Třeba loňský rok pro nás byl hodně těžký. Nechci to zakřiknout, ale letošní rok je zase slibně rozjetý. Aktuálně pracujeme na velké zakázce na výrobu několika desítek kusů montérek.

Jaké oblečení nejčastěji šijete?

Náš základ tvoří pracovní oděvy, jako například montérky, pracovní kalhoty, softshellové bundy a podobně. Rádi vyrábíme i volnočasovou módu, nejčastěji bodýčka, tepláčky, kraťasy a trička pro děti. Vloni byly největším hitem kraťaso-sukýnky. Jedná se o sukýnku, do které jsou všité kraťásky. Šijeme ale i oblečení pro dámy, třeba sukně nebo šaty. Jednou z velkých zakázek jsou také čepičky na operační sály pro jednu německou firmu. Ročně jich vyrobíme kolem 7 000 kusů.

Můžete zmínit i zakázky, na které jste nejvíce pyšná, nebo ty, které se řadí mezi ty kurióznější?

Oslovil nás náš přední parkurový jezdec Aleš Opatrný s tím, že by od nás chtěl podsedlové deky pro olympijské závody v roce 2021. Musím se přiznat, že když jsem v televizi viděla koně prohánějící se na olympiádě v Tokiu s dekami ušitými v naší dílně, tekly mi slzy dojetím. Byla to pro nás velká čest. A z těch kurióznějších? Jednou se za námi zastavil pán s tím, že by chtěl ušít obal na motor motorového člunu. Chvíli jsme na to zvláštně koukaly, ale povedlo se (smích).

Jak probíhá proces výroby?

Často začíná v noci – hotový produkt vidím ve snu nebo mě vzbudí nějaký nápad. Ráno to proberu s kolegyněmi, řekneme si, jestli je výroba reálná, nakreslíme si návrh, a když se shodneme, zkusíme si výrobek ušít z obyčejné látky. Když to funguje, vybereme látku s neotřelým vzorem, případně si necháme vzory natisknout a jdeme šít. Pokud by se chtěl někdo zeptat konkrétněji, může nás navštívit, třeba na dubnovém dni otevřených dveří v sobotu 11. 4. od 9 do 14 hodin. Podrobnosti budou zveřejněny na našem facebookovém profilu.

Panují v dílně nějaké rituály nebo pověry?

Moje maminka říkala: „Jakmile se vysypou špendlíky, přestáváme ten den šít, protože se jistě něco pokazí.“ My samozřejmě nemůžeme odložit na celý den zakázku, ale když se nám rozkutálí špendlíky, na hodinu odkládáme rozdělanou práci (smích).

Co vás na profesi krejčové stále baví?

Vezmete kus látky, nastříháte si materiál a kousek po kousku dáváte dohromady kus oděvu. Přímo pod rukama vám vzniká oblečení, které někomu může udělat radost. To je přece krásné.

Kam byste chtěla, aby se dílna posunula v budoucnu?

Jsme před dokončením e-shopu, takže v nejbližší době nás čeká jeho uvedení do provozu. Jinak se budu snažit, abychom se dostali do povědomí co největšího počtu jak Čáslaváků, tak obyvatel a firem ve městech po celé republice.

Jaké reakce zákazníků vás dokážou nejvíce potěšit?

Jsem moc ráda za každého zákazníka, který se k nám vrátí se slovy, že je s našimi originálními produkty spokojený nebo že se mu v pracovním oděvu skvěle pracuje. Zákazníkům se snažíme vždy vyjít vstříc a k požadavkům přistupovat individuálně. Přiznávám ale, že ne vždy je to možné, a to jak z časových, tak finančních důvodů.

Jak v dnešním světě velkoobchodů s oděvy bojujete s konkurencí? Konkurence je veliká, v dětském oblečení zvlášť, proto se snažíme vybírat originální a neokoukané vzory. Šijeme výhradně z českých certifikovaných látek, aby nebyly škodlivé pro pokožku a byly kvalitně ušité. Naše výrobky se nezkroutí ani nevyblednou po několika málo vypráních. Konkurovat velkoobchodním řetězcům je dřina a často práce od rána do večera. Jsem ale pyšná na to, že se v této době dokážeme udržet.

Jak se od práce zpravidla odreagujete?

Snažím se mít volné víkendy. Nejčastěji trávím volný čas se svým koněm a psem, se kterým se věnuji canicrossu, tedy závodům v běhu se psem.

Rozhovor byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.