Rozhovor se spisovatelem A.Ficencem: V Dustworldu, stejně jako v našem reálném světě, není nic černobílé

Ilustrační foto
Autor: Pexels

Na knižních pultech se právě objevil druhý díl fantasy trilogie Dustworld, která si mezi čtenáři získává čím dál více příznivců. O vzniku kouzelného světa plného prachu a magie jsme si povídali s autorem Adamem Ficencem, softwarovým inženýrem, který si mezi kódováním a rodinným životem najde čas i na psaní epických příběhů.

Adame, můžeš se čtenářům krátce představit?

Narodil jsem se v Žatci, ale od první třídy žiju v Čáslavi. Táta byl pilot a později velitel místního letiště. I když jsem se tu nenarodil, považuju Čáslav za svůj domov. Vyrůstal jsem tu, chodil na základní školu i osmileté gymnázium, založil rodinu a nedávno dostavěl dům.

Máš tady nějaké oblíbené místo?

Rozhodně Vala. Rád si tam sednu na lavičku a jen tak sleduju odraz oblohy na hladině rybníka. Je to uklidňující a krásné místo.

Pomáhá ti i při psaní?

Ano. Třeba v první knize sedí hlavní hrdina Markus právě u vody a pozoruje poletující pyl a prach. Kouzelný prach je důležitým prvkem celé trilogie – a tato scéna je přímo inspirovaná prostředím u Podměstského rybníka.

Co tě přivedlo ke psaní?

Je to zajímavé, protože jsem nikdy neplánoval napsat knihu. Na gymnáziu mě bavil sloh, i když známky tomu ne vždy odpovídaly. Jsem softwarový inženýr, takže mám blízko k systémovému uvažování – a to mi v mnoha fantasy knihách chybělo. Myslím si, že i v tomto žánru je důležitá logika. Často mi vadil nepromyšlený magický systém nebo nedostatečné vykreslení charakteru postav. Jednoho večera mě napadl základní námět. Ještě tu noc jsem vymyslel základy systému magie, nového světa, jeho historii a hlavní linku příběhu. Ráno jsem si začal sepisovat poznámky a vytvářet kresby. Hrozně mě to chytlo. Dustworld jsem vlastně viděl před sebou a najednou se začaly objevovat další a další postavy. Do týdne jsem začal psát a brzy mi došlo, že knihu budu muset rozdělit na tři díly. No a o rok později, v roce 2021 vyšel první.

O čem je první díl s názvem Znalost?

Hlavním tématem je poznání. Co víme, co nevíme a jak nás to ovlivňuje. Děj se odehrává v říši, která je celá pokrytá prachem. Ten umožňuje prachovou magii, vyučovanou na univerzitě pro vyvolené studenty, ležící na ruinách tajemné civilizace. V prvním díle nejde tolik o akci, ale o budování světa a systému magie. Ta má jasná pravidla a logiku. Stejně jako hrdinové, i čtenář si musí nejdřív osvojit „znalost“, aby pochopil, co přijde dál. Studenti se musí nejprve naučit, jak ovládat magii. Tím získají vysoké postavení ve společnosti a především „moc“, která otevírá bránu k akčnější poloze příběhu v druhém díle. To ale neznamená, že na nějakou akci nedojde. Jen jí je méně než v následujících dílech.

Představ nám prosím i druhý díl.

Jmenuje se Moc. Jak už název napovídá, je o moci a jejím vlivu. O tom, jak nás mění, jak se pod jejím tlakem proměňují naše hodnoty a vztahy. Studenti už magii ovládají a každý s ní zachází po svém. Objevují se intriky mezi okolními městy a univerzitou, tedy i tak trochu politika, do které jsou studenti zataženi. Čtenáři se také blíže seznámí s příběhem hlavního záporáka Arkena. Více nemohu prozradit. Znalost totiž končí velkým plot twistem (náhlou a nečekaný změnou směru v příběhu; pozn. red.), na který Moc navazuje a tak trochu mění žánrový tón celé série.

Někteří čtenáři litovali, že knihy neobsahují mapu světa. Proč?

Přiznávám, že mapa chybí, a beru to jako nedostatek. V prvním díle to ještě mělo své důvody, ale ve druhém už chybí znatelně. Měl jsem vizi, jak by mapa měla vypadat, ale rozpočet mi to bohužel neumožnil. Dobrá zpráva je, že ve třetím díle už mapa bude.

Na konci kapitol a zadní straně obálek knih se vyskytuje jakýsi symbol…

Jedná se o hlavní znak trilogie. Představuje symbol akademie, konkrétně runy, které ji reprezentují. Symbol je složený ze tří částí. První je znalost, kterou zobrazuje znak knihy. Druhá část je prach a jeho moc. A třetí část je věž naděje, která je nejvýznamnější budovou akademie, která leží v srdci oné civilizace.

Kniha bývá přirovnávána k Harrymu Potterovi. Najde se i přirovnání k Zaklínači. Které srovnání ti sedí víc?

Rozhodně Harry Potter – ten mě ovlivnil daleko víc. Ale rozhodně bych neřekl, že Dustworld je jeho kopií. Dále mě inspirovala třeba Noční hlídka, Trůn z dračích kostí, některé historické romány a dost i PC hry. Navíc je moje kniha silně „počeštěná“, takže má vlastní charakter.

Co bys dělal, kdyby ti někdo nabídl zfilmování?

Nad tím už sám přemýšlím. Rád bych vytvořil scénář a oslovil třeba Netflix. Na posledním Comic Conu jsem slyšel české herce mluvit o tom, že by rádi natočili český fantasy film. Pro mě by to byl splněný sen.

A co třetí díl trilogie?

Bude se jmenovat Naděje a jak už název napovídá, bude hlavně o naději. Ale nenechte se zmást názvem. Naděje tam bude spíš nedostatek. V Dustworldu, stejně jako v našem reálném světě, není nic černobílé. Vše je o úhlu pohledu. Bude to jízda plná akce s hořkosladkým závěrem, který mám od začátku naplánovaný. Chtěl jsem mít trilogii hotovou do svých 35 let – mám rok do deadlinu, ale s malými dětmi je to výzva. Pracuju na tom. 

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí s Nadějí!

Další informace o světě Dustworld a autorovi Adamu Ficencovi najdete na: www.dustworld.cz.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.