ROZHOVOR s R. Petrovou o "obojkovém semaforu" i o tom, kde končí svoboda psa a začíná zodpovědnost pána

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Slyšeli jste někdy o psí etiketě? Jestli ne, následující rozhovor s aktivní čáslavskou pejskařkou Bc. Renatou Petrovou, DiS., je určen právě pro vás. A to i v případě, že sami doma žádného čtyřnohého mazlíčka nemáte.

Co si můžeme představit pod souslovím „psí etiketa“?

Jedná se o soubor pravidel pro bezkonfliktní soužití pejskařů a nepejskařů. V jádru jde o vzájemný respekt: pro majitele to znamená mít psa pod kontrolou a brát ohled na okolí, pro ostatní zase to, že se nebudou cizího zvířete bez dovolení dotýkat. Je to zkrátka „slušné chování na obou koncích vodítka“.

Jak dlouho se psí etiketou zabýváte vy osobně? A odkdy jste pejskařkou?

Milovnicí psů a zvířat obecně jsem od dětství. Zásadní zlom ale přišel před deseti lety s mým vlastním psem. Jako mladý byl několikrát napaden, což z něj udělalo psa, který cizí psy ve své blízkosti nesnese. Tato zkušenost mi potvrdila, že etiketa není o povelech „sedni“, „lehni“ ad., ale o respektu k prostoru a bezpečnosti nás všech.

Co znamená žlutá barva na psím obojku? A znamenají něco i jiné barvy?

Žlutá barva je zásadní signál, který říká: „Prosím, potřebuji prostor.“ Pes se žlutou stužkou, šátkem, obojkem nebo vestou není nutně zlý – může být po operaci, starý nebo má jako můj pes špatnou zkušenost a z cizích psů má strach. Často se takto značí i asistenční psi a psi ve výcviku, kteří se potřebují soustředit na práci. Je to prosba o ohleduplnost, aby majitelé k takovému psu nepouštěli své miláčky „na seznamovačku“. Další barvy fungují jako jednoduchý semafor – červená: Stop! Ke psu se nepřibližujte, může být agresivní nebo reaktivní; oranžová: Pes se obvykle snese s lidmi, ale nemá rád jiné psy; zelená: Přátelský pes, který kontakt zvládá dobře.

Jaká jsou základní pravidla v oblasti náhubků? Odvíjí se od velikosti konkrétního plemene?

Velikost nehraje roli – i malý pes může kousnout. Náhubek je povinný v hromadné dopravě a tam, kde to nařizuje vyhláška. Klíčové je, aby psovi dobře seděl a umožnil mu zívnout a hlavně se ochlazovat. Fixační náhubky, které tlamu pevně zavřou, jsou pro delší nošení nebezpečné.

Zřejmě největší diskuse se vždycky rozproudí, když se mají lidé shodnout na nutnosti mít svého miláčka na vodítku. Můžete v tom udělat jasno?

„Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ V obydlených částech města je vodítko projevem zodpovědnosti. I ten nejhodnější pes může vteřinovým výpadem způsobit stres někomu, kdo o kontakt nestojí. Pro volné pobíhání psů v Čáslavi je k dispozici hned několik míst, například psí park u „zemědělky“ (ul. Sadová) nebo oplocené hřiště vedle MŠ Čáslav (ul. R. Těsnohlídka). Všechna místa pro volné pobíhání psů v Čáslavi jsou uvedena ve vyhlášce č. 2/2016.

Jak by měl člověk reagovat v běžné situaci, kdy si jeho pes chce „hrát“ se psem někoho jiného?

Základní pravidlo: Vždy se nejdříve zdálky zeptejte majitele. Věta „on si chce jen hrát“ je pro mnohé strašákem, protože vnucuje kontakt psovi, který může být v tréninku nebo starý. Pokud si druhý majitel psa přitahuje k noze, je to jasný vzkaz: „Dnes ne.“

Dá se říct, kdy je dobré neřešit situaci na vlastní pěst, ale raději se obrátit na městskou policii?

Vždy je nejlepší lidská domluva. Policii vnímejte jako pomoc při ohrožení bezpečnosti (agresivní pes bez dozoru) nebo v momentech, kdy druhá strana reaguje agresivně a odmítá jakoukoli dohodu. Jde především o ochranu zdraví.

Jak si Čáslaváci stojí v uklízení psích exkrementů? A jak jsou na tom celkově s dodržováním psí etikety?

Vidím značný prostor pro zlepšení. Ohleduplnost se mezi pejskaři zatím příliš nenosí. Co se týče exkrementů, prázdný zásobník na sáčky u koše není omluva. Zodpovědný pejskař má mít sáček vždy u sebe jako automatickou součást výbavy, stejně jako má vodítko.

Která místa v Čáslavi jsou pro pejskaře podle vás nejlepší, třeba i dosud nedostatečně využívaná?

Lesopark Vodranty a okolí Podměstského rybníka jsou klasika. Pokud ale hledáte klid, doporučuji periferie, například trasu kolem „chmelnice“ směrem na Tupadly nebo procházky směrem na Drobovice. Tam si vy i váš pes můžete krásně oddechnout.

Prozradíte nám na závěr, která jsou vaše oblíbená psí plemena?

Moje srdce patří plemenům typu bull. Jsou to neuvěřitelně empatičtí a oddaní parťáci. Zároveň vždycky říkám: nikdy nezáleží na plemeni, ale na člověku – pes je zrcadlem svého majitele. Závěrem bych ráda na čtenáře apelovala, aby při výběru psa nehleděli jen na vzhled. Je klíčové vybírat podle povahy a zjistit si, k čemu bylo dané plemeno šlechtěné. Jen pokud si upřímně odpovíme na otázku, zda jsme schopni psovi nabídnout to, co ke spokojenému životu potřebuje, předejdeme tomu, aby v našem městě přibývali další frustrovaní a nevychovaní psi. Pes je závazek na mnoho let a jeho šťastný život začíná u našeho zodpovědného rozhodnutí. 

Rozhovor byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.