Příběh lásky nejen ke sportu aneb Jak čáslavští Sokolové doletěli až do USA (a zase zpátky)

Ilustrační foto
Autor: město Čáslav

Na přelomu června a července probíhá XVII. všesokolský slet. Po šestileté přípravě velkolepé oslavy sportu v Praze je očekáváno 20 tisíc cvičenců a více jak 50 tisíc diváků ze všech koutů České republiky i ze zahraničí. Zahraniční účast se může zdát jako samozřejmost, ale není tomu tak. Vždyť Sokol je jedna z mála českých organizací, která krátce po svém založení vzbudila zájem i daleko za hranicemi české země. Své poslání šíří již 162 let. Velkou měrou přispělo také snažení čáslavských občanů, kteří založili Sokol v USA.

Byl mezi nimi i František Růžička. Se sokolem tělem i duší se pojí zajímavý příběh, který byl završen po jeho smrti v rodné Čáslavi. A to díky souhře osudů a propojení životních cest jeho manželky Emilly a manželů Kleinerových. Nejprve ale něco málo k založení Sokola.

POČÁTKY SOKOLA

Sokol založili dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fugner, kteří dříve docházeli cvičit do Malypetrova českého tělovýchovného ústavu, a to společně se cvičenci Schmidtova ústavu. První ustanovující valná hromada proběhla 16. února 1862. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, který navrhl tykání a oslovování „Bratře“. Miroslav Tyrš jako místostarosta navrhl hlavní heslo „Tužme se!“, Josef Barák pozdrav „Nazdar!“, Josef Mánes namaloval hedvábný prapor a skicu prvních krojů.

Čáslavský Sokol byl založen 3. srpna 1862 v zahradním pavilonu hostince U Růže. Hlavním iniciátorem se stal učitel Jan Ladislav Mašek. Zhruba po třech letech se čáslavští sokolové začali soustředit na jiné oblasti vlasteneckého dění.

V roce 1864 došlo k založení archeologického a muzejního spolku Včela Čáslavská a o tři roky později se připravovala stavba Dusíkova divadla. Na rozvoj sokolské skupiny nebyl dostatek prostoru. Jinak tomu ovšem bylo v dalších koutech světa.

ČÁSLAVŠTÍ SOKOLOVÉ V USA

Sokol začal krátce po svém založení nacházet čím dál více příznivců, a to nejen u nás. Sokolské organizace vznikaly například v USA, Chorvatsku, Slovinsku, Švýcarsku nebo Srbsku. Silná sokolská komunita působila v meziválečném období dokonce i na Kapverdských ostrovech.

V roce 1867, kdy Jednota divadelních ochotníků rozhodovala o výstavbě čáslavského divadla, byla 6 632 km vzdušnou čarou daleko založena Tělocvičná jednota Sokol v New Yorku. Jednou z ústředních postav a jedním z prvních starostů byl Čáslavák Alois Wokál, který se narodil roku 1847 a do Ameriky přicestoval roku 1863.

Výraznou postavou newyorského Sokola byl také Ferdinand Růžička, narozený roku 1855 v Čáslavi. Důležitým mezníkem bylo otevření knihovny, za kterým údajně stojí pan Antonín Hron, také Čáslavák.

František Růžička se svojí manželkou Emilly o téměř sto let později založil Sokol v jiné části Ameriky.

ŽIVOTNÍ CESTA FRANTIŠKA RŮŽIČKY

František Růžička se narodil jako první ze tří dětí v roce 1901 do rodiny kováře. Jeho bratrancem byl významný malíř Antonín Růžička, který pro čáslavské divadlo vytvořil nádhernou oponu. (o oponě a Antonínově životě přijela 25. dubna pohovořit jeho rodina v rámci oslav 100. výročí znovuotevření Dusíkova divadla, více v ČN0524). František ve svých dvanácti letech odcestoval s rodinou do Ameriky.

V New Yorku věnoval veškerý svůj volný čas právě tamějšímu Sokolu. Později se odstěhoval do Chicaga. I tam aktivně pracoval v Sokole. Právě v Chicagu se později seznámil s Emilly.

EMILLY WELZLOVÁ, ROZENÁ VOJTOVÁ

Emilly Vojtová se narodila v Americe českým rodičům v roce 1905. V Chicagu potkala novináře Václava Welzla, kterého si později vzala za manžela. Pracoval také jako tajemník chicagského starosty Antonína Čermáka z Kladna. Dne 15. 2. 1933 byl Čermák postřelen při atentátu na prezidenta Franklina Roosevelta a na následky zranění zemřel.

Welzlovi poté v úřadě skočili a začali cestovat. Navštívili mnoho amerických i evropských zemí. Prožívali krásné období. Vydávali cestopisy, kulturní příručky, slovníky a fejetony. Sokol propagovali, kde se dalo.

Ve světě se ovšem schylovalo k druhé světové válce a na sokolské hnutí čekaly zlé časy.

SOKOL V MIAMI

Během druhé světové války byli představitelé Sokola vězněni, mučeni a popravováni v koncentračních táborech. Po válce se situace načas uklidnila a sokolské skupiny začaly obnovovat svoji činnost.

Komunistický režim ale sokolům nebyl nakloněn. V první polovině padesátých let bylo mnoho z nich vězněno. Ve dnech 3.–15. dubna 1952 bylo dokonce přímo v čáslavské sokolovně obžalováno 12 sokolů k celkem 145 rokům žaláře. Poslední naděje sokolům zhatila okupace Československa v roce 1968.

Těžké období potkalo i Emilly. Její manžel zemřel. Znovu se vdala v roce 1965. Vzala si právě Čáslaváka Františka Růžičku. Oba se znali ze Sokola. Manželé se odstěhovali z Chicaga do Miami, kde v roce 1970 založili další sokolskou pobočku. V roce 1981 pár potkala osudová rána a František zemřel.

ČÁSLAVSKO-NEWYORSKÉ PŘÁTELSTVÍ

Po sametové revoluci byl Sokol trvale obnoven. To byla skvělá zpráva také pro Emilly, která události v naší republice podrobně sledovala. V Čáslavi roku 1990 proběhla první schůzka a sokolové ihned začali trénovat na veřejná cvičení, která se téhož roku uskutečnila ve Vídni a následně v Paříži.

Právě na sokolském sletu v Paříži se odehrálo setkání, které začalo rýsovat cestu Emilly do rodného města jejího muže. Mezi obrovským počtem cvičenců z Anglie, Argentiny, Austrálie, Dominikánské republiky, Francie, Jižní Afriky, Jugoslávie, Kanady, Německa, Rakouska, Švédska, Švýcarska i USA si všimla ženy s domovenkou: „Župa Havlíčkova, Čáslav, ČR.“ „Nazdar, já jsem měla manžela z Čáslavi,“ oslovila Emilly čáslavskou sokolku Věru Lucákovou Kleinerovou. Obě ženy se daly do řeči a spřátelily se.

Sokolky si začaly pravidelně dopisovat a po dvou letech se opět setkaly při 125. výročí oslav založení Sokola v New Yorku. Emilly zde spolu se starostou panem prof. Slavíkem předala 300 dolarů na nákup tělovýchovného náčiní pro Sokol v Čáslavi.

„NI ZISK, NI SLÁVU“

Emilly navštívila Čáslav v roce 1993. V doprovodu manželů Kleinerových se procházela městem. Nevynechali Podměstský rybník, čáslavské hradby a místo bývalé kovárny, kde její manžel vyrůstal.

Jako památku na Františka předala čáslavskému Sokolu dalších 300 dolarů a plna různorodých emocí symbolicky uzavřela příběh své lásky, která se nesla v duchu sokolského hesla „Ni zisk, ni slávu“.

Speciální poděkování za pomoc při tvorbě článku patří paní Marii Kleinerové a panu Ivanu Růžičkovi.

Zdroje: Gymnazijní práce Mgr. Šárky Kleinerové na téma Návraty domů, vzpomínky pana Ivana Růžičky (vnuk malíře Antoníny Růžičky, který byl bratrancem Františka Růžičky), památník vydaný k oslavě pětadvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokol v New Yorku 1867–1892, www.sokol.eu (Sokol v zahraničí, Historie Sokola), www.sokolcaslav.cz.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.