"Nová učitelská krev" na ZUŠ Čáslav, výtvarník Vojtěch Velický, chce s žáky vytvořit jeskyni (ROZHOVOR)

Ilustrační foto
Autor: Pixabay

Pedagogický sbor zdejší ZUŠ nově doplňuje výtvarník a ilustrátor Vojtěch Velický. S ním přichází svěží vítr do praktické výuky jak výtvarné historie, tak moderních technik. Zároveň se mladým talentům otevírají dveře další třídy výtvarného oboru.

Pane Velický, představte se nám, prosím.

Jak jste se dostal na čáslavskou ZUŠ? Jsem původně z Prahy, ale aktuálně bydlím v Golčově Jeníkově. Na čáslavskou ZUŠ jsem se dostal náhodou. Pro čáslavskou nemocnici jsem dělal samolepku, a když se dozvěděli, že v Golčově Jeníkově vedu výtvarné kroužky, zeptali se mě, jestli bych nechtěl vzdělávat i mladé výtvarníky tady v Čáslavi. Souhlasil jsem. Krátce nato jsme se sešli s panem ředitelem ZUŠ a plácli jsme si.

Jak jste se dostal k uměleckému oboru?

Rodiče byli šikovní na ruční práce a hlavně máma mě v umění podporovala, ale nikdo v rodině se tomuto směru nevěnoval naplno. To, že se výtvarným uměním mohu živit, považuji spíše za náhodu. Neuměl jsem počítat, tak nebylo zbytí (smích). Na základní uměleckou školu v Praze jsem začal chodit už v pěti letech. Vedla mě manželka spisovatele a básníka Jiřího Žáčka, paní Žáčková. Dala mi opravdu cenné základy.

Co jste jako dítě kreslil nejraději?

Vzpomínám si, že jsme s kamarádem často malovali vojáčky a průřezy budov s různými bytečky. Bylo to zábavné. Jinak jsem kreslil všechno možné. Byl jsem roztěkaný kluk, u žádného konkrétního námětu jsem dlouho nevydržel. Doteď nemám rád monotónnost.

Když jsem se díval na vaši tvorbu laděnou do moderního umění, tipoval bych, že vás později přitahovala graffti.

Ani ne. Mám za sebou jen jednu sprejovanou kresbu v rámci mural artu, ale oproti spolužákům jsem tomu moc nedal. Spíš mě přitahovaly komiksy. A taky jsem kdysi neměl rád barvičky, protože špiní. Nejraději jsem kreslil fixami, tuší, perkem.

Kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo?

Na každé škole jsem potkal skvělé pedagogy, ale nejvíc mě ovlivnil známý akademický malíř, sochař a ilustrátor Boris Jirků. Na figurální kresbu jsem k němu chodil už při střední škole, kdy jsem k němu docházel na kurzy na UMPRUM. Později jsme se potkali i při studiích v Plzni. Celkem mě učil asi jedenáct let.

Co vás na výtvarné tvorbě nejvíce přitahuje?

Ve vlastní tvorbě je to relax. Člověk si odpočine, něco hezkého si vymyslí, neví přesně, jak to dopadne, pak se to začne vybarvovat a nakonec je spokojený. V práci pro klienty je to jiné. Zakázek bývá hodně, člověk je přehlcený a pohodu může vystřídat lehký stres. Už to není volná tvorba, ale pořád je to velmi zábavná práce.

Kdo jsou vaši klienti?

Dělám hlavně ilustrace do časopisů – například pro ekonomický týdeník Euro, pro který kreslím od roku 2008, nebo pro Nový Prostor, který pomáhá lidem bez domova. To je hlavní část mé tvorby. Dělal jsem také obaly desek, třeba pro kapely Divokej Bill nebo Status Praesents, a různé komerční reklamy.

Máte představu, jakým směrem chcete děti vést?

Nechci jet podle nalajnovaného, ale určité základy samozřejmě musíme projít – zvětšování předmětů, klasická perokresba a tak dál. Zatím děti zkouším a sleduji, jakou mají fantazii, dovednosti a co je opravdu zajímá. Postupně se dotkneme širokého spektra technik. Rád bych s nimi prošel výtvarné umění od pravěku přes všechny zásadní historické etapy až k současné grafice, třeba i té počítačové nebo kresbě na tabletu. Určitě se chci věnovat linorytu a tisku, perokresbě, kresbě tuší, uhlem nebo tužkami.

Co je podle vás při práci s dětmi nejdůležitější?

Individuální přístup a trpělivost.

Máte v hlavě nějaký projekt, který byste chtěl s dětmi realizovat?

Jsem tu zatím jen krátce, ale napadlo mě udělat obrovskou jeskyni – temperami namalovat strukturu pískovce, každý by vytvořil otisky rukou, stříkali bychom barvu jako pravěcí lidé. Na část jedné stěny bychom vytvořili pravěk s mamuty a lovci. Na další bychom navázali Egyptem a Mezopotámií – a tak bychom pokračovali až do současnosti. Mohli bychom tak vyzdobit celou třídu. Pro nejšikovnější žáky bych rád domluvil i spolupráci s časopisem nebo novinami, kde by mohli vytvořit ilustraci nebo komiksový příběh. Ale to jsou zatím jen plány.

Co po svých žácích požadujete?

Důležité je, aby je kreslení bavilo a měli opravdový zájem. To by si měli uvědomit hlavně rodiče ještě předtím, než své dítě na ZUŠ přihlásí. Pokud dítě malování nebaví, tak vyrušuje a kazí soustředění ostatním, kteří potřebují klid.

Jak coby umělec vnímáte nástup AI technologií?

V našem oboru je to opravdu problém. Nemyslím si, že nástup AI a její využívání ve výtvarných a grafických oborech souvisí s tím, že grafici nestíhají zakázky, ale protože firmy často nemají finance. Sáhnou po AI a mají návrh okamžitě. I když si troufám tvrdit, že člověk stále dokáže udělat kvalitnější práci, potenciálním klientům to bohužel stačí a navíc ušetří. A bude hůř.

Chtěl byste něco vzkázat budoucím žákům?

Pokud rádi kreslíte a chtěli byste se zdokonalit, nebojte se přihlásit. Určitě najdeme styl i techniky, které vás budou bavit.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.