Rozhovor o houbaření s Pavlem Štifterou: Nejsem závodník, děda nás učil nechat velké úlovky „sedět“

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

S blížícím se zimním období pomalu končí i hlavní houbařská sezona. O její zhodnocení i další poznatky jsme poprosili Pavla Štiftera, který je členem pedagogického sboru na SZeŠ Čáslav a zapálený houbař.

Jak byste z pohledu houbaře zhodnotil letošní sezonu?

Ačkoli podmínky byly lepší než v předchozích letech, především co se týče dostatku vláhy, nebylo to úplně ono. Sezonu bych označil za průměrnou.

Nejlepším měsícem byl srpen.

Kdy jste vy sám s houbařením začal a kdo vás k němu přivedl?

Začal jsem hned od svých prvních krůčků, někdy ve třech letech. Vyrostl jsem prázdninově na Šumavě v Husinci, kde jsem měl babičku a dědu, který mě k houbaření přivedl.

Máte na Čáslavsku své oblíbené houbařské lokality?

Jsem spíše „Kutnohorák“, takže jezdím do lokalit, jako jsou Černíny, Červené Janovice nebo Zavadilka. Mimoto pravidelně cestujeme na Šumavu a někdy do Krušných Hor.

Sbíráte všechny jedlé houby, nebo pouze své oblíbené druhy?

Sbírám své oblíbence, ale jejich okruh postupně rozšiřuji.

Stává se vám, že narazíte na houbu, jejímž určením si nejste jistý? Věříte třeba moderním mobilním aplikacím na jejich určování?

Sice se mi to stává, ale žádné aplikace nepoužívám. Snažím se užít si dokonalého stvoření přírody, ke kterému mi elektronika tak nějak nepatří.

Máte nějaký svůj houbařský rekord?

Nejsem závodník, děda nás učil nechat velké úlovky „sedět“, ať se vysemení. Jinak za top houby považuji hřib borový řečený sosňák, holubinku nazelenalou řečenou rozpraskanou a ryzec syrovinku. Je až s podivem, že je rok co rok zvedáme na pár místech o rozloze nějakých 40 m² , která nám děda ukázal už v osmdesátých letech. A chuťově nejlepší houbou je pro mě muchomůrka růžovka.

Jak houby nejraději uchováváte? A co z nich vaříte?

Především je suším a pak dávám pod maso nebo na čerstvou smaženici, samozřejmě bez vajec. K přípravě nikdy nepoužívám nic jiného než sůl a kmín, pouze při úpravě zvané pekáček výjimečně více druhů přírodního koření.

Narážíte v lese i na věci, které do něj nepatří, například na různé odpadky?

Narážím, není toho v našich lokalitách tolik, ale někdy jde o pozoruhodné „poklady“.

Řekl byste, že houbařů spíše přibývá, nebo ubývá?

Bohužel přibývá hlavně těch neukázněných, kvůli kterým lesy musí plakat. Ovšem mladou generaci v nich až na výjimky moc nepotkáte. To my jsme po lese běhali celé léto, s ústy zamazanými od borůvek.

Co na houbaření vás osobně nejvíce baví a naplňuje?

Svou roli samozřejmě hraje i adrenalin z krásných úlovků, ale hlavně mi jde o odpočinek a splynutí s přírodou.

Kdy se napřesrok do lesa zase vrátíte?
Co nejdříve to půjde! 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.