ROZHOVOR s "bronzovým" Jiřím Beranem: Když má někdo dobré rodinné zázemí a může sportovat, je to nejvíc

Ilustrační foto
Autor: město Čáslav

Ve středu 18. září 2024 se v Horkách uskutečnila velmi úspěšná akce, jíž se zúčastnil bronzový medailista z LOH v Paříži Jiří Beran.

Na trénink čáslavských šermířů dorazil Jiří Beran po čtvrté hodině odpolední v doprovodu dalšího veleúspěšného šermíře Martina Čapka. Přišli také rodiče svěřenců trenéra Martina Hoyera, kamarádi, sourozenci, členové zastupitelstva včetně starosty Pavla Chámy, ale i občané, které to k šermu zatím netáhne, ale chtěli na vlastní oči vidět slavného sportovce s jeho nejcennější medailí.

Trénink začal krátkou rozcvičkou, již vedl právě Martin Čapek, který mimo jiné působil na LOH v Paříži jako asistent hlavního trenéra Oldřicha Kubišty. Kdo chtěl, mohl si s Čapkem i cvičně zašermovat – a zájemců byla spousta! Jiří Beran mezitím odpovídal na všetečné dotazy, podepisoval se a fotil se s kýmkoli, kdo jej o to požádal. Bronzová medaile šla z ruky do ruky a většinu lidí překvapilo, jak těžká ve skutečnosti je.

Poté si oba borci role prohodili a kordu se chopil muž, který si svůj největší sportovní úspěch schoval na úplný konec kariéry. Výsledkem byl pro všechny příchozí zážitek, na který jen tak nezapomenou.

O motivaci pro mladé šermíře nemluvě! Akce byla původně naplánována na hodinu, z níž nakonec byly tři. Existuje snad lepší důkaz, jak moc se organizátorům povedla? Ti každopádně oběma hlavním hostům vřele děkují.

ROZHOVOR S JIŘÍM BERANEM

Nechal jste se slyšet, že jste se na konec kariéry připravoval dva roky. Jak přesně si takovou přípravu můžeme představit?

První částí přípravy bylo, aby mě šerm bavil až do posledního momentu, což se mi dařilo dost jednoduše tím, že jsem se soustředil více na týmové soutěže. Tréninky jsem omezil na minimum, aby mi šerm i chyběl a každou chvíli, kdy můžu šermovat, jsem šermoval naplno a byla to pro mě radost. Měl jsem v plánu vynechat individuální soutěže, ale po individuálním vítězství na GP v Cali tato strategie padla a musel jsem se soustředit na obě disciplíny – tím spíš, že ve hře byla kvalifikace na olympiádu, kam jsem se nakonec dostal jako jednotlivec i součást týmu. 

Druhá část přípravy na ukončení kariéry spočívala v hledání šermířské oblasti, v níž bych chtěl pokračovat. Začal jsem dělat teambuildingy pro firmy a přátele a úplně jsem tomu propadl. Zjistil jsem, že mě baví představovat náš krásný gentlemanský sport dětem i dospělým, často lidem, kteří šerm třeba nikdy ani neviděli. Samozřejmě také rozvíjím svůj obchod s šermířským vybavením a částečně pomáhám českému šermu s propagací a mediálním prostorem.

Šermu se někdy přezdívá „fyzické šachy“. Dá se to chápat tak, že se mu může věnovat i člověk, který nemá úplně špičkovou fyzičku?

Fyzičku sportovec musí mít vždycky, ale u každého sportu spočívá trochu v něčem jiném. Ve sportovním šermu a speciálně v kordu lze dobře zúročit jak dynamickou složku, tak i vytrvalostní. Šerm také nemá svůj specifický somatotyp, což otevírá možnost stát se šermířem kompletní škále typů lidí. Spousta pohybů se musí tréninkem vyladit k dokonalosti a vytvořit v mozku tzv. pohybové mapy, kdy se vytvářejí reflexní pohyby.

Šerm je jeden z nejrychlejších reakčních sportů a není čas na dlouhé váhání. Samozřejmě je to i fyzicky náročné na dynamiku a změny rychlosti. Proto se šermu říká fyzické šachy.

Vybojovat olympijskou medaili ve svém posledním závodě, to je pochopitelně počin hodný obrovského respektu. Euforie byla obrovská a na vás všech jasně patrná. Došlo kromě všech těch upřímných úsměvů i na slzy dojetí?

U mě došlo na lehké slzy až druhý den, kdy mi začalo trochu více docházet, že se to doopravdy povedlo. Kuba Jurka brečel už skoro na planši a myslím, že všichni byli dost dojatí. Martin Čapek brečel během dne snad čtyřikrát, jak jsme postupně procházeli turnajem. Bylo to pro nás i naši komunitu velice emočně náročné, ale krásné. Mám upřímnou radost, že jsme uspěli v týmech a odvezli jsme si tak čtyři medaile, každou do jiné části naší země.

Já si nejvíce pamatuji svůj poslední zápas s Francouzem Allegrem, kdy mnou v závěru projelo obrovské horko od hlavy až k patám a uvědomil jsem si, že pro mě je právě teď konec s profesionální kariérou. A to jsem ještě netušil, že z toho bude medaile! Moment po posledním zápase byl asi nejsilnější, jaký jsem během 32 let na planši zažil.

Ještě na olympiádě v Riu jste mimo jiné zaujal tím, že jste v rámci fair play odmítl bod, který vám rozhodčí přiřknul neprávem. Má vůbec nejúspěšnější český šermíř Jiří Beran i nějaké špatné vlastnosti?

To by byla spíš otázka na mé kolegy (smích). Já jsem od přírody celoživotní optimista a i na něčem špatném vždy hledám něco dobrého. Nejsem si jistý, jestli mám nějaké úplně špatné vlastnosti, ale vím, že jsem trochu zanedbával rodinu, když jsem byl poslední roky hodně na turnajích. To se teď mění a věnuji se dceři i manželce o to více. Jsem docela workoholik. Vše, co dělám, mě baví a často si toho naložím až moc, takže pak pracuji hluboko do noci. Šerm i moje rodina mě formovaly k tomu, jaký jsem, a jsem za to rád. Když má někdo dobré rodinné zázemí a může sportovat, je to podle mě nejvíc. 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční.